V letošním školním roce se poprvé uskutečnila výuka povinného předmětu První pomoc v 1. ročníku zážitkovou formou. Ze školních škamen a praktikáren jsme se přesunuli do dobronického areálu mezi vraky kouřících aut s chrčícími a krvácejícími namaskovanými figuranty. Po složení testu z teorie první pomoci jsou dovednosti studentům vštěpovány v modelových scénářích, které napodobují reálné situace (např. autonehody nebo hospodskou přestřelku) s postiženými věrně maskovanými zručnými maskéry. Teoretické znalosti tak uplatňují v praxi a zpětnou vazbu získávají od trénovaných studentských lektorů a lékařů Kliniky anesteziologie a resuscitace. Cvičí se v technických i netechnických dovednostech za využití nejmodernějších výukových metod vč. video debriefingu. Nová forma výuky je nejen vysoce efektivní, ale i zábavná a přitažlivá pro studenty. Děkujeme všem zúčastněným, zejména však studentským maskérům a lektorům, jejichž entuziasmus stál za úspěchem prvního ročníku zážitkové výuky.
Martin Kolář - Vedoucí kurzu a garant předmětu, Kateřina Marešová, Metoděj Renza - Studentští organizátoři za spolek ACTER a František Duška - Přednosta KAR
Co nám řekl student 1. ročníku Lukáš Kucharík, který má jako záchranář již bohaté zkušenosti, k novému typu interaktivní výuky první pomoci?
„V Dobronicích letos probíhaly od 7. 5. do 13.5. tři dvoudenní turnusy, z nichž první byl určen pro anglické curriculum. Jednu část tvořily teoretické přednášky, kdy mě nejvíce zaujala přednáška doc. Dušky o managementu urgentní medicíny a o nejčastějších chybách při poskytování první pomoci v průběhu zásahu.
V praktické části jsme byli rozděleni do skupinek po 8 lidech. Při simulační výuce probíhal nácvik drilu při bezvědomí, zajištění průchodnosti dýchacích cest, trénink Heimlichova manévru nebo první pomoc při dušení malého dítěte.
Fantastická zde byla účast studentů figurantů a maskérů, kteří namodelovali situace tak, že jsme je doslova mohli prožívat. Zastavovali jsme masivní krvácení, řešili amputaci prstu, rozsáhlou popáleninu anebo se zapotili u resuscitace pacienta s anafylaktickým šokem nebo hypoglykémií.
Zvláštní pozornost byla letos věnována i autohaváriím. Bát se nebo nebát přistoupit ke kouřícímu autu, co s nafouknutými airbagy nebo jak vyprostit stokilového člověka z auta.
Na venkově moc nepřijdu mezi lidi, takže pro mě byla úplně nová i hospodská rvačka, při které se střílelo a my jsme museli zasáhnout a ošetřovat raněné.
Ani na chvíli jsme se nenudili, program probíhal od 8 hod. ráno do večera. Chvíli jsme poseděli u ohně, ale radši ho nechali rychle vyhasnout, a znavení padli do postele.“
