25. 5. 2016 se slaví Světový den roztroušené sklerózy. Aktuální počet pacientů roztroušené sklerózy mozkomíšní ve světě a v České republice stále stoupá. Je jedním z nejčastějších onemocnění, které omezuje mladé lidi a vyčleňuje je z jak z pracovního, tak sociálního života. Onemocnění se projevuje širokou škálou klinických příznaků jako je například svalová slabost, spasticita, ataxie, třes, poruchy rovnováhy, únava a další. Ty způsobují celou řadu komplikací a problémů, které negativně ovlivňují kvalitu života nemocných. Pouhé podávání léků není pro potlačení progrese tohoto onemocnění dostačující. Ke snížení následků je potřeba komplexní přístup, jehož součástí je rehabilitace.
„Bylo prokázáno, že rehabilitace zlepšuje klinické projevy onemocnění, samostatnost a kvalitu života nemocných. Vzhledem k široké variaci symptomů tohoto onemocnění jde o proces, na kterém by se měli podílet specialisté v oblasti fyzioterapie, ergoterapie, logopedie, psychologie a další odborníci,“ vysvětluje PhDr. Kamila Řasová, Ph.D. odborná asistentka Kliniky rehabilitačního lékařství 3. LF UK, která se dlouhodobě věnuje možnostem fyzioterapie u roztroušené sklerózy mozkomíšní.
Cílem současného výzkumu v neurorehabilitaci je najít možnosti, jak zpomalit progresi onemocnění, jak aktivně a cíleně ovlivňovat plastické a adaptační procesy centrálního nervového systému, a jak zasahovat do imunomodulačních dějů – a maximálně zefektivnit léčbu.
V různých zemích a v různých terapeutických konceptech jsou principy rehabilitace, respektive fyzioterapie chápany odlišně a pro stejné diagnózy/dysfunkce jsou používány odlišné terapeutické postupy, i když se stejným záměrem – co nejefektivněji pomoci nemocným.
„Čeští fyzioterapeuti v terapii využívají především tzv. facilitační přístup (zastoupený například metodami Vojtovy reflexní lokomoce, Proprioceptivní neuromuskulární facilitace, Dynamické neuromuskulární stabilizace, Sensomotorické stimulace a Motorické programy aktivující terapie). Facilitační přístup klade důraz na manuální aplikaci stimulů s cílem usnadnit a zlepšit určitou pohybovou funkci, pohybový vzor nebo nastartovat pohybový program, to vše za přísné kontroly kvality provedení,“ pokračuje Kamila Řasová.
Norští terapeuti využívají na úkol zaměřený (task oriented approach) terapeutický přístup, který se zabývá “specifickou” problematikou každého jednotlivce. Na úkol zaměřený přístup používá především behaviorálních podnětů nebo stimulů a pacient se učí tím, že opakuje danou konkrétní a cílenou funkci v různém prostředí/za různých podmínek; schopnost provést konkrétní funkci je přitom důležitější než kvalita provedení. Tento přístup reprezentuje například současný Bobathův koncept. Na konferenci bude představen Individualized Core Stability Training.
„Cílem konference je připravit mezinárodní srovnávací studii, která by přinesla odpověď na otázky, které klíčové principy jakého terapeutického postupu jsou v jakém případě efektivnější a vypracovat tak nový koncept, který by kombinoval nejefektivnější principy,“ dodává Kamila Řasová.
