Přednáška Cyrila Höschla, Rytířství pravdy, 1994 ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Excelence, magnificence, spectabiles, honorabiles, cives academici, damy a panove. Kazdy z nas si vzpomina na knizky sveho detstvi. Je mozne, ze prave tyto knizky spoluvytva duchovni, intelektualni a citove sprizneni tech, jimz jsou spolecne. Jsou v nich skryty ar ktere se coby kulturni svorniky klenou napric epochami, rasami, narody a kulturami. Vzpomi takovou knizku, kterou jsem cetl, kdyz mi bylo asi osm let. Byla to Podivuhodna cesta Nils Svedskem od Selmy Lagerlofove1. Nils, zaklety v maleho skritka, podstoupi nevsedni pout za sveta s hejnem divokych hus. Podstoupi Cestu tam a zase zpatky. Prodela promenu z rozmazle jinocha, ktery obsahl siravy tohoto sveta. Jde stale o totez tema: o motiv stvoreni a dram zachrany Tema cum variationibus2. To tema se vraci po cely zivot. Zazniva v polyfonii Bach Beethovenove a v tryzni Mahlerove; vraci se v dramatech Shakespearovych stejne jako v podi Tolkienove; je vteleno do Michelangelova stropu Sixtinske kaple a jeho ozvena pronika srdc Uplynula leta a v Praze tou dobou filosofie prozivala konjunkturu svobody mycu oken, nocni topicu v kotelnach a invalidnich duchodcu. My, kteri jsme meli prupravu prirodovednou a po pozitivistickou, korigovali jsme ji cetbou zakazanych dejin a ruznymi pokusy o zasveceni d duchovnich spolecenstvi seskupenych okolo transdisciplinarnich seminaru u prof.Katetova na fyzikalni fakulte UK, u Havlu na Rasinove (tehdy Engelsove) nabrezi a posleze i na Novotne jednom takovem transdisciplinarnim krouzku se casto objevovali napr. Zdenek Neubauer, Ivan Jiri Fiala, Petr Vopenka, Jan a Martin Palousovi, Kamila Bendova, Zdenek Pinc a rada dalsi tematem byl vztah duse a tela. Mind and body. A tak se jednou stalo, ze jsme s kolegou Janem Libigerem prednaseli na Rasinove nabrezi o Hlavnim predmetem naseho sdeleni byla kniha slavneho epistemologa Sira Karla Poppera a nos ceny, neurofyziologa Sira Johna Ecclese "The Self and Its Brain"3. Interakcionismus je teorii psychofyzickeho vzajemneho pusobeni. Popper zahajuje jeho vykla materialismu, na niz navazuje vysvetlenim sve koncepce tri svetu. Uznava, ze materialismus vedu a ze mnozi velci materialiste od Demokrita a Lucretia az po Herberta Feigla a Anthony byli zaroven humanisty a bojovniky za svobodu. Popper deli materialismus ve vede na teorii (Faraday, Maxwell, Einstein, Schrodinger), ktera vedla k teorii pole a na teorii atomistic Epikuros, kvantova mechanika). Oba tyto programy vysly z toho, ze hmota, jako neco, co vyp je prapuvodni, zakladni, nepotrebuje dalsiho vysvetleni a tak je zakladem vsech pojmu, kte dalsiho vysvetluje. Fyzika obsahuje radu vysvetlujicich vlastnosti hmoty, jako je vyplneni ("impenetrabilita"), elasticita, koheze a skupenstvi. Jenze prave fyzika sama poskytuje po nejdulezitejsi argumenty proti klasickemu materialismu tim, jak se sama prekonala ("transc Tak napr. recti materialiste soudili, ze hmota zaplnuje prostor a jedna vec muze narazit d povazovali za kauzalni interakci vsehomira. Svet jsou hodiny, vsechno bylo nejak nekdy str v soukoli. Tento pohled se prvne prekonal, kdyz Newton vystoupil se svou gravitaci, coz je ne tlak ("push") a je to pusobeni hmotnych teles na sebe bez vzajemneho dotyku (!). A tak pritazlivost, byla Newtonovymi nasledovniky prohlasena za zakladni vlastnost hmoty, ktera ani nepotrebuje) dalsiho vysvetlovani. Dalsi udalosti v historii sebeprekonani materialismu byl Thomsonuv objev elektronu. Co to delitelnosti hmoty? A navic, jakmile se ukazalo, ze odpudivost a tedy impenetrabilita kous elektrickou odpudivosti stejne nabitych castic, padla predstava dotyku, stretu, strceni ja principu. A co vic, i stabilni castice jako elektrony mohou parove anihilovat za vzniku fo kvant); a mohou take z fotonu (gama-zareni) vznikat. Ale svetlo neni hmota, protoze hmota rychlost. Presto svetlo roztoci mlynek ve vakuu. A tak rikame, ze svetlo i hmota jsou form zachovani hmoty jsme museli vzdat. Hmota muze byt znicena i vytvorena (napr. anihilace pri antihmotou za vzniku svetla). Hmota je tedy pouze vysoce koncentrovana energie premeniteln forem. Je tedy cosi, jako proces zamenitelny za jine procesy, treba teplo, svetlo, pohyb. neni pralatka, substance, esence. Jak rika Whitehead, vesmir neni muzeem veci, ale soubore pochodu. Struktura hmoty je atomicka. Ale strukturu atomu ci jejich castic takto klasifiko sotva "hmotna". Fyzikove prekonali materialismus. Stale jeste pracuji s casticemi, ale uz jsou to castecky, kousicky "hmoty". Clovek uz neni mechanicky stroj, ale elektrochemicky s dulezita. Popper se snazi ukazat, ze vyvoj materialismu speje vlastne k idealismu, ovsem k idealismu Zbyva ovsem objasnit, jaky je vztah ideji ke svetu, ktery jsme az dosud zmapovali material prostredky. Proto se Popper take venuje problemu, co je realne. Vysvetluje, ze nejprve jso veci obvykle velikosti. To, co dite muze vzit a strcit do pusy. Pak se pojem rozsiri i na ktere nemuzeme uchopit (hory) a mensi (prach). Jak k tomuto rozsireni dojde? Tak, ze entity, ktere uznavame za realne, musi mit schopnost (pricinny vliv) na "a prima facie" realne veci (bezne velikosti). Zmeny v beznem svete pov ucinky entit domnele realnych. Napr. Brownuv pohyb povazujeme za ucinek a tedy za dukaz ex Akceptujeme veci jako realne, jestlize mohou kauzalne pusobit nebo alespon interagovat s b vecmi naseho sveta. Pole a sily jsou tedy realne. Materialiste podle Poppera resi problemy co interaguje s jejich svetem, nazvou proste formou hmoty a odbyto. Co neni forma hmoty, n svetem interagovat. Toto tvrzeni je velmi dulezite pro pochopeni Popperovy kritiky paralelismu jakozto materia Psychofyzicky paralelismus je zvlastni formou novodobeho dualismu. Za jeho zakladatele se Fechner (1801- 1887), jeho dalsimi reprezentanty jsou napr. W. Wundt, Th. Ziehen, H. Ebbin filosof a psycholog Frantisek Krejci. K paralelismu se hlasil i znamy rakousky fyzik Ernst zakladni myslenku lze shrnout takto: dusevni a fyziologicke pochody predstavuji dve v sebe sebe bezici rady jevu - nematerialnich a fyzickych, hmotnych - jejichz jednotlive casove k clanky si navzajem odpovidaji, tj. za prve jsou k sobe jednoznacne prirazeny, takze kazdy jediny, jen jemu prislusejici "fyziologicky korelat" a za druhe, nejsou spjaty kauzalne, t se nevyvolavaji, na sebe nepusobi, ani se nijak realne neovlivnuji. Prave toto posledni tv rozporu s prukazem "realnosti", jak ho podava Popper (viz vyse), protoze kdyby se pusobeni sveta neprojevovalo v hmotnem, nemohli bychom nehmotny svet povazovat za realny. Uz proto byt interakcionisty, abychom mohli s vlivem ideji pocitat. Neubauer to nazyva u Poppera "u platonismem"4. Aby vsak udrzeli dualistickou predstavu a nedostali se do rozporu se zakone energie, popreli paraleliste jakykoli realny vztah mezi psychickymi a fyziologickymi pocho chapanim kauzality se dostavaji paraleliste k paradoxnimu tvrzeni, ze duse bez tela neni m zaroven s nim vubec nesouvisi, ackoli existuje. Popper naproti tomu prokazuje, ze existuje nehmotny realny svet ovlivnujici svet hmotny. Z vraci i k vyvojove teorii, s niz se musi nejak vyporadat. Prirodni selekce je obvykle vykladana jako vysledek interakce mezi slepou nahodou (mutace) zevne, na nez nema zivocich vliv. Cile a zadosti organismu se zpravidla nepocitaji. Teorie Butlera ci Bergsona pocitajici s preferencemi a cili, jsou v rozporu s darwinismem, jak by prezentovan, ponevadz prinaseji moznost dedicnosti ziskanych vlastnosti. To napravuji Bald tzv. teorii organicke evoluce (Alister Hardy, "The Living Stream"5) 6: Kazdy zivocich, zej ruzny repertoar chovani ve sve vybave. Prijetim nove formy chovani muze zivocich zmenit sv volbou (napr. noveho pokrmu) muze zmenit ekologicke milieu a vystavit sebe a sve potomky n tlakum. Tak zivocich svymi tuzbami, cili a volbami ovlivnuje vysledek prirodni selekce. Kl s zirafou, ktere se podle Lamarcka krk natahl vecnym usilovanim o potravu, ktera byla pril modernich Darwinistu byla primarni zaliba zirafy v takove potrave, ktera vytvorila novy se zvyhodnoval zvirata s delsim krkem. Casto lze tezko rozhodnout, zda je primarni anatomicka chovani (napr. zmena v jidle a zmena zazivaciho traktu). Popper povazuje tuto otazku na ro za velice dulezitou. Chce totiz ukazat, jak nehmotne (psychicke) muze pusobit na utvareni Proti vyse zminenym koncepcim nabizi Popper (a s nim i Eccles a dalsi) koncepci tri svetu. je bezny materialni svet kolem nas, svet budov, mostu, letadel, planet a atomu. Je predmet badani a plati v nem take fyzikalni zakony apod. Svet 2 je svetem psychickych prozitku a s vedomi, psychologickych dispozic (chteni), apod. Svet 3 je realny nehmotny svet. Patri do mysleni, vyplody lidskeho ducha, zejmena vedecke otazky, problemy, argumenty. Tento svet j lidskeho mysleni. Je realny proto, ze pusobi na to, co obecne povazujeme za realitu (tedy Existuje nezavisle na nasem vedomi, ale pouze prostrednictvim nej se muze zhmotnit (embody stretu, zhmotneni dochazi ve vedecke praci, v umeleckych dilech (socha je svet 1, ale jeji apod. Jako priklad Popper uvadi, ze problem ridnuti vyskytu prvocisel (nehmotny, patrici d realny i bez cloveka, asi jako je realny Mount Everest, i kdyby ho nikdy nikdo nevidel a n problemu (logicke uvahy, hledani, pocitani) patri jiz do sveta 2, popr. 1 a je vazano na t Svet 2 a 3 spolu mohou prijit do styku pouze skrze svet 1 (fyzikalni, chemicke, fyziologic je jakysi computer (mozek, stroj). Pri sve lonske prednasce na 3.lekarske fakulte UK Sir John Eccles vysvetloval, jak si na m predstavuje stret nehmotneho ducha s biologickymi pochody v neuronech. Jde podle neho o pr proces, ktery bychom si mohli predstavit jako jakesi rozhodovani, zda k uvolneni urciteho neurotransmiteru ze synaptickych granuli dojde nebo nedojde. Kdyz jsme tehdy po seminari vysli od Havlu na nabrezi, byli jsme, jako vzdy, ke sve budouc naivni. Popper, Einstein, Schrodinger, Eccles a Huxley se sice mezi sebou znali a psali si neexistovali. Byli z jineho sveta, jejz nebylo myslitelno promitnout do budoucnosti naseho konce 20. stoleti. Byli to pro nas klasici, zrovnatak jako Madam Curie nebo Claude Debussy Nedlouho po onom seminari dostala se mi do rukou Popperova intelektualni autobiografie, pr UNENDED QUEST, Tazani bez konce(8). Slovo Quest ma vsak v anglictine jeste jeden, specialn Znamena vypravu Artusovych rytiru za svatym Gralem - mystickou nadobou, v niz je uchovana kvintesence Vtelene Pravdy4. Otevrel jsem ji a vratil se zpet hluboko do detstvi: Maly Kar cetl o podivuhodnem putovani Nilse Holgerssona Svedskem. Jeho, slovutneho muze, svetoobcan ve Vidni a pasovaneho na rytire anglickou kralovnou (r.1965), nesla do zivota taz moudra h Kebnekajsy, co vzdy zpozornela, slo-li o clovecinu. Nemohl jsem se od jeho autobiografie o blizky mi byl jeho vyrok, ze clovek by se nikdy nemel snazit byt presnejsi, nez nez ta kte situace vyzaduje. Kritizoval filosofy pro to jejich neustale usili o presne definice pojmu hypotezach, ne na pojmech, rikal. Vztah mezi pojmem a hypotezou je asi takovy jako vztah m a slovem: stejne pri preklepu vite, o co jde, na pismenku nezalezi. Vzdy je nezadouci usil presnosti jen pro ni samu- obzvlaste jazykove presnosti - ponevadz to vede ke ztrate jasno priklad neprelozitelne slovni hricky, kterym babicka trapivala maleho Bertranda Russela: " "No matter!" "What is matter?" "Never mind!" Lepe je ptat se "What does mind?", nebot to l Omlouval jsem se v duchu za vsechny ucitele, kteri trapi sve zacky skolacky dotazy "Co je. je za odpovedi typu "Definice je, kdyz...". Shledal jsem, ze Poppera take v 17ti letech trapil problem, co je vlastne veda. Snazil se caru mezi vedou a pseudovedou, mezi dogmatickym myslenim a kritickym. Shledl se v Einstein prednasce ve Vidni v kvetnu 1919 prohlasil, ze by jeho teorii bylo nutno opustit, kdyby se nezjistil rudy posuv vlivem gravitace. To byla Popperova hvezdna hodina: Veda stavi v pods hypotezy. Testovatelne znamena v jeho terminologii falzifikovatelne, vyvratitelne. Napr. j rekne, ze vsechny labute jsou bile a ja mu prinesu ukazat cernou labut, tak on ma dve mozn puvodni tvrzeni opravi, pak postupuje vedecky anebo prohlasi, ze to cerne neni labut. Tomu imunizace hypotezy. Ten, kdo svou hypotezu imunizuje proti jakemukoli vyvraceni, ma "pravd Popper uvadi jako priklad ryzi vedeckosti uvadi prave Alberta Einsteina, ktery si predem v svych hypotez otevrel, umoznil. Vedec je podle Poppera tedy ten, kdo umi definovat okolnos jeho hypoteza neplati. Naproti tomu jako priklad pseudovedy Popper uvadi napr. psychoanaly Jestlize prijdete k psychoanalytikovi, on Vas leci a je Vam potom lepe, tak rekne "Vidite, uz je Vam dneska dobre, to to funguje." Jestlize je Vam naopak cim dal hur a uz nechcete p rekne "Vidite, ted jste v predpokladane fazi odporu a to je dukaz, ze vsechno funguje jak take imunizoval jako "veda" marxismus, kdyz zustal zcela neotresen pote, co historie vyvra postulat za druhym. K tomu jeste mala douska: Popper rozeznava imunizaci cestnou a necestn imunizace brani teorii predpoklady, ktere samy o sobe jsou vyvratitelne. Kdyz napr. newton tvrdili, ze za Uranem musi byt jeste nejaka dalsi planeta, protoze si jinak nedovedou vysv jeho drahy oproti vypoctu, imunizovali tim svou teorii pohybu kosmickych teles. Tato imuni sama v podstate vyvratitelna. Po zdokonaleni pozorovacich metod se skutecne zjistilo, ze m Jejich imunizace tak prispela k hledani a posleze objeveni Neptuna. Naproti tomu necestna znemoznuje jakkoli tu kterou hypotezu vyvratit. Z hlediska vedy je nevedecke to, co neni v Popper reformoval Humuv problem indukce: podle Poppera indukce neexistuje. Obecne teorie n odvozeny z jednotlivin, avsak mohou byt jednotlivinami zamitnuty, ponevadz se mohou dostat popisem pozorovatelnych faktu. Vzdy je nejprve myslenka, pak udaj: ten ji bud vyvrati nebo neni obracene. Veda tedy postupuje vzdy deduktivne. Popper kouzelnym zpusobem upozornuje na plodnou dialektiku dogmatickeho a kritickeho mysle se nemohlo rozvinout bez prveho. Je tomu jak v ontogenezi, kdy dite prodelava svou fyziolo dogmatickeho a obsedantniho mysleni, aby byla pozdeji vystridana adolescentnim ostrym krit v dejinach. Popper vyslovil velice puvabnou, byt treba ne zcela pravdivou hypotezu, jak vz evropska hudba. Rika zhruba toto: Cirkev privedla lidi do kostelu, lide byli nuceni tam pr unisono gregoriansky choral a dostali se do situaci, ze ne kazdy se svym hlasem dokazal ji ostatnimi. I musel se obcas zlomit niz k nejake nejblizsi alternativni konsonante, a vznik note, punktum kontra punktum, a tedy vlastne kontrapunkt. V nem spatruje Popper zarodek po a nakonec pozdeji i romanticke hudby. Je to ukazka toho, jak si predstavuji, ze svobodna t spoutavana formou se prodere k vysinam, a ze ono spoutani formou je teprve paradoxne tim p velkym dilum. Proto nemohla vzniknout Bachova hudba v Africe, nemohla vzniknout v Latinske vzniknout v Australii, protoze tamni umelci byli prilis nespoutani, prilis svobodni, nebot ktere by je svazovalo, anebo to bylo dogma jine. Takto aplikovano, cirkevni dogma zkultivo hudbu do podoby Bachu, Beethovenu a Mendelssohnu. Je zde tedy cosi, co zdanlive postupuje proti kreativite, proti tvorivosti, ale ten souboj prilisneho zjednoduseni. Ve skutecnosti jde o souhru. Bez formy neni hodnotneho obsahu, co nejaka prekazka musi prijit, musime na sebe vzit nejaky handicap, abychom byli schopni vel Vsimneme si take, ze dejiny umeni se nehemzi temi, kdo meli snadne zivobyti. Odpor na nas tvorive usili k prorazeni cesty. The Economist v uvodnim clanku sve prilohy z 16. unora 1991 pise: "Obecne vzato, vedci poh filozofy jako na obtizny hmyz. Trpce si stezuji na sveraci kazajku, do niz je uveznil Sir Kdykoli pisi zadost o grant, museji ji formulovat popperovsky: definovat jasnou hypotezu a testovani. Pro vetsinu z nich je vsak smyslem zadosti o grant ziskat penize na to, aby nec aby overovali existujici hypotezu. Jsou to badatele a ne patentovi urednici". Zde jsme u j vyznavajici popperismus si musi byt vedom toho, ze nezije podle svych zasad a idealu. Zde proti T.S.Kuhnovi 7, ktery pojem pravdy explicite odmita; jedinym cilem poznani je podle n se a pretrvat - a to za kazdou cenu. Kuhnovo pojeti se na prvni pohled vice blizi fakticke Ve vsech dobach meli in concreto pravdu pani Bonacieux a Sancho Panza. Dejiny vsak daly za Quijotum, Cyranum a d'Artagnanum. Take veda vdeci za svou existenci, smysl a prestiz nikol kazdodennosti, nybrz svemu zcela neskutecnemu a neuskutecnitelnemu idealu: rytirstvi pravd netravi cele dny falzifikaci hypotez, jak by podle Poppera mel. Presto se v jednom lisi od politika ci kneze: je pripraven, alespon teoreticky, zmenit svuj nazor, zmeni- li se fakta v nevedomosti, nebot to je surovina, s niz pracuje. Tento ideal po zpusobu davnych trubadu genialne vyhmatl a stal se jeho hlasatelem. Jeho intelektualni autobiografie je toho dokla je jejim autorem? Sir Karl Raimund Popper,C.H., K.T., M.A., Ph.D., D.LITT., F.R.S., F.B.A. je nejvyznamnejsi filozofem vedy (epistemologem). Narodil se 28. cervence 1902 ve Vidni jako syn Dr. Simona Poppera a Jenny roz. Schiffove. Pracoval kratce jako kopac, pokousel se take o umelecke tr prace vsak troskotala na rozbujelem vnitrnim intelektualnim zivote, ktery jej rozptyloval. Josefinou Annou Henningerovou (1930). Vystudoval matematiku, fyziku a psychologii na Viden Pracoval pak nejprve jako ucitel na zakladni skole a pozdeji jako starsi asistent filozofi University College v Christchurch na Novem Zelande (1937-1945). V letech 1945-1966 byl ved filozofie, logiky a vedecke metodologie na London School of Economics. Zde byl take jednim zaku George Soros, mj. mecenas Central European University v Praze. K. Popper prednasel na univerzite (1950) a pusobil ve Stanford Center for Advanced Study v oblasti behavioralnich Proslovil vyrocni prednasku o filosofii v Britske akademii, prednasel na Londynske univerz univerzite (1961), aj. Jako visiting professor prednasel na univerzitach v Kalifornii a v v Indiane (1963), v Denveru (1966), Emory (1969), Princetonu (1963), Washingtonu (1965), n for Biological Studies (1966-1967) aj. Byl clenem vyboru Spolecnosti pro symbolickou logik Mezinarodni akademie pro filozofii a vedu (od r. 1948), Britske akademie (od r. 1958), ces Americke akademie umeni a ved (or d. 1966), cestnym clenem Harvardske kapitoly Phi Beta Ka prezidentem Aristotelovske spolecnosti (1958-1959), Britske spolecnosti pro filozofii a ve zahranicnim clenem Narodni akademie ved ve Washingtonu (od r.1986), clenem Kralovske spole oblasti jeho zajmu patri take hudba. V prvnim zasadnim dile, Logik der Forschung, ktere vydal jeste v kontaktu s Videnskym krou Kreis) logickych pozitivistu, odmita Popper jejich induktivni empirismus a vyvojovy histor Pozdeji vydava The Open Society and Its Enemies, The Poverty of Historicism, On the Source and of Ignorance, Quantum Mechanics without the Observer, spolu s Ecclesem The Self and It intelektualni autobiografii Unended Quest a mnoho dalsich. Mel osobni kontakty s Albertem Erwinem Schrodingerem a s dalsimi predstaviteli vedy. Vzhledem k tomu, ze Popper, ac jako socialista, byl nakonec kritikem marxismu a patril mezi zapovezene filozofy, ma vuci nemu univerzita dluh. Sir Karl Popper se v letosnim roce doziva 92 let. S ohledem na mimoradne metodologie a filozofie vedy, ktere zasahlo mimo jine vyznamne i medicinu, konkretne probl jak byl formulovan v dile The Self and Its Brain, navrhuje 3.lekarska fakulta Siru Karlu P cestneho doktoratu Karlovy univerzity, zduraznujic mimoradny kulturni, filozoficky, vedeck politicky prinos Sira Poppera pro svetove spolecenstvi. Sir Karl Popper ztelesnuje to nejl stredni Evropy prispel k duchovnim dejinam 20.stoleti. Pro Karlovu Univerzitu je cti, ze S prijal nase pozvani, postoupil narocnou cestu a dopral nam tak prozit v radosti, s velikym uprimnem obdivu tuto chvili, ktera se nezapomenutelne navzdy zapise do dejin ceskeho vysok Je to chvile prave tak neskutecna, jako navrat Nilse Holgerssona zpet do tohoto sveta, jak Quijota, jako pad komunismu, jako prezidentstvi vezne a pomocneho delnika Vaclava Havla. J chvile.   1.Lagerlofova C.: Podivuhodna cesta Nilse Holgerssona Svedskem. Ces.prekl. D.Pallasova, SN 1.vyd.1957, 2.vyd. 1967. 2.Neubauer Z.: Do sveta na zkusenou cili O cestach tam a zase zpatky. Doporucena cetba, Pr 3.Popper, K.R., Eccles, J.C.: The Self and Its Brain, ed. Roche, Springer-Verlag, Berlin, London, N.Y. 1978 (La Roche, licenced edition). 4.Neubauer Z.: Popperovske medailonky. Vesmir,72,1993,2:105- 108. 5.Hardy, A.: The Living Stream, Collins, London, 1965. 6.Huxley, J.: Evolution. The Modern Synthesis, Allen Unvinn, London, 1942. 7.Kuhn T.S.: The Structure of Scientific Revolution. University of Chicago Press, 1962 8.Popper K.: Unended Quest. An intellectual autobiography. Fontana/Collins. 5.vyd., Glasgo